Před více než 100 lety vyšly knižně pověsti z Havlíčkova Brodu, které sebrala a sepsala brodská rodačka Anna Jahodová Kasalová. Jednou z nich je také pověst O Ronovci, která vypráví nešťastný příběh dvou mladých milenců a vlastně i hradu, jehož ruiny se dochovaly dodnes. Na motivy pověsti jsme pro Vás natočili krátký filmový spot a připravili fotogalerii.
Podle pověsti žil v blíže neurčené historii na hradě ovdovělý rytíř Ronovský s dcerou Miladou, která se mu po smrti ženy stala jedinou oporou. O ruku krásné dívky usilovala řada rytířů z širokého okolí, včetně loupeživého rytíře z Raubštejna, který na hrad přijížděl čím dál častěji. Milada na vdavky nemyslela a už vůbec ne s Raubštejnem. Nejraději doprovázela otce, a to dokonce i na lovu v přilehlém lese Sommerwaldu. Její srdce bylo nakloněno mladému a poctivému rytíři Oldřichovi z Lažan.
Při jedné z nemilých návštěv rytíře Raubštejnského dala Milada nechtěnému nápadníkovi opovržení okatě najevo se slovy, že ženou lupičovou nikdy nebude. Na to se pohaněný rytíř Raubštejnský vyřítil z hradu a přísahal jejímu otci pomstu. Ten se proto rozhodl dívku ukrýt do pohledského kláštera. Raubštejn se však o plánu dozvěděl a družinu chránící Miladu se svými kupány přepadl. Ronovským zbrojnošům se povedlo ubránit, avšak rytíř Ronovský byl zraněn a stejně tak rytíř Raubštejnský.
Po čase byl rytíř Ronovský povolán do Prahy na sněm a s sebou vzal vítaného nápadníka své dcery, Oldřicha z Lažan. Na hradě ponechal s dcerou slabou posádku v domnění, že rytíř Raubštejnský je příliš vážně zraněn. Ten se však dělal nemocnějším, než ve skutečnosti byl, a využil nepřítomnosti hradního pána. Se svými druhy na hrad zaútočili. Ronovská posádka se statečně bránila za povzbuzování Miladina. Situace však byla neúnosná a útočníci prolomili obranu. Milada v zoufalství utekla na hradní věž, ze které se vrhla do hradního příkopu. Raubštejnský, když viděl, co se stalo, dal v prudkém hněvu hrad zapálit a pobořit. Tou dobou se už také zpět domů blížil rytíř Ronovský s Oldřichem. Když viděli, jak jejich hrad doutná, pobídli koně, avšak přijeli příliš pozdě.
Rytíř Ronovský po hrozné události svolal v odplatu rytíře z celého kraje, kteří vtrhli na hrad Raubštejn, kde louopeživou družinu i s jejím vůdcem pobili. Hrad Raubštejn byl zcela zbořen a zbylo po něm jen zkomolené jméno vesnice Rouštany. Lidé si podle příběhu Anny Jahodové Kasalové vyprávěli, že po smrti rytíř Raubštejnský nenachází pokoje. Vídávali ho prý lidé za největší bouře a blesku ujížděti nejdivočejším letem na černém koni ke zřícenině Ronovce a zase zpět.
